Jan z Lobkovic, který se v rodové posloupnosti psal do roku 1569 jako mladší z Lobkovic a v posledním roce života jako starší, byl typickým renesančním dvořanem, který vzestup svého rodu a růst osobní moci spojil s věrnými službami habsburskému panovnickému domu. Svou politickou kariéru zahájil v roce 1538 jako dvorský sudí. Ke královskému dvoru Ferdinanda I. se dostal v roce 1544. Zpočátku zastával nepříliš významný úřad hejtmana německých lén království českého, ale záhy se stal královým oblíbencem.
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Renesance
- Zobrazení: 6322
Žili byli dva bratři. Tak obyčejně začíná pohádka. Nebo by mohla začít i jinak : Na jednom mocném panství moudře panoval starý vladař. Měl dva syny. Starší se jmenoval Kryštof, mladšímu dali jméno Vilém. Jejich otec Jan z Lobkovic byl prvním z rodu Lobkoviců, který se se stal držitelem Horšovského Týna a přilehlého panství. Panství získal za věrné služby králi Ferdinandovi I., který si mladého a schopného dvořana oblíbil. Navíc byl stejně jako král horlivým katolíkem. Nebylo tedy divu, že když se po smrti dosavadního majitele Volfa Dobrohosta z Ronšperka přihlásil o dědictví jeho švagr Jan z Lobkovic, král mu roku 1539 panství Horšovský Týn dědičně prodal. Jan se králi odvděčil věrnými službami a dotáhl to až k postavení nejvyššího úředníka v zemi.
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Renesance
- Zobrazení: 5641
Třicetiletá válka byla válkou náboženskou a na území českých zemí měla charakter války občanské. Ostrá hrana nesmiřitelného nepřátelství vedla uvnitř země, uvnitř měst a vesnic a často rozdělovala samotné rodiny. V Horšovském Týně oddělovala majitele panství Viléma z Lobkovic, který byl jedním z vůdců povstalých nekatolických stavů, od jeho poddaných, kteří zůstali katolíky, a tudíž věrnými svému katolickému panovníkovi. Zatímco Vilém dělal velkou politiku v Praze jako nejvyšší hofmistr „zimního krále“ Fridricha Falckého, měšťané v Horšovském Týně požádali po vpádu císařských vojsk do Čech v říjnu 1620 jejich velitele Marradase o vojenskou ochranu.
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Baroko
- Zobrazení: 4967
Maxmilián z Trauttmansdorffu byl zakladatelem rodu, který po Bílé hoře získal v Čechách rozsáhlé pozemkové vlastnictví a natrvalo se zapsal do dějin 
Horšovského Týna. Maxmilián byl původně evangelík, ale přešel do katolického tábora a svázal svůj osud s osudem štýrského arcivévody a budoucího císaře Ferdinanda II. V jeho službách osvědčil výjimečné diplomatické schopnosti. Pomohl Ferdinandovi v kritické době stavovského povstání uzavřít spojenectví s bavorským kurfiřtem Maxmiliánem, vůdčí osobností katolické ligy, které se stalo základem pro vítězství Habsburků nad povstalými stavy. Maxmilián z Trauttmansdorffu nadále plnil pro císaře složité diplomatické úkoly, za což si získal císařovu přízeň a uznání. Trauttmansdorff byl chladný počtář, který vždy uvažoval naprosto racionálně a jednal s rozmyslem Byl si vědom limitů svého mocenského vzestupu a ty ho vždy upozornily na to, aby byl v intencích zájmů císařů Ferdinanda II. a Ferdinanda III., kterým věrně sloužil. V roce 1623 byl povýšen do stavu říšských hrabat, v roce 1635 obdržel řád Zlatého rouna. Diplomatickou kariéru pak zakončil účastí na mírových jednáních ve Vestfálsku v postavení rovnajícímu se dnešní funkci ministra zahraničních věcí. Od roku 1645 koordinoval činnost císařských zástupců při jednání v Münsteru a Osnabrücku a jeho jméno najdeme na předním místě mezi podpisy signatářů mírové smlouvy z října 1648. Při značném pracovním zatížení dbal Maxmilián i na rozšíření svého majetku. V roce 1622 koupil velmi lacino od císaře konfiskované panství Horšovský Týn, a položil tak základy k rozsáhlé rodové doméně. Horšovský Týn vždy považoval za základ svého panství. Pro město znamenalo významné postavení jeho držitele velké výhody v době Třicetileté války, protože zdaleka tolik netrpělo průtahy vojsk a vojenskými kontribucemi jako jiná, zejména královská města. Dalším počinem Maxmiliána bylo založení kapucínského kláštera, které bylo spojeno s upevněním katolické víry ve městě. Maxmilián z Trauttmansdorffu zemřel v roce 1650 ve Vídni, kde byl také v rodinné hrobce pohřben.
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Baroko
- Zobrazení: 5457
Ve jménu Svaté a jediné Trojice. Já, Maxmilián, hrabě z Trauttmansdorffu, pán na Týně Horšovském, vždy Kristovi věrný, v budoucnu, novém čase. Od nynějška předvídav boží inspiraci ustavuje, když přináší záznamy, vytrvalé paměti svěřuje a řadě činů znemožňuje špatný výklad. Proto já na rozkázání svého nejmilejšího pána, Jeho Milosti císařské Ferdinanda, vydávám se do Říše svaté do města Osnabrücku, bych zastupoval Jeho císařskou Milost na jednáních k ukončení stavu válečného. Když se z této cesty, která se přiblížila, nevrátím, před Bohem předám vše mé a příslušenství se všemi lidmi na zboží horšovskotýnském svému synu prvorozenému Adamu Matyášovi.
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Baroko
- Zobrazení: 4801
Horšovskotýnský rodák Josef Jan Littrow je typickým představitelem období klasicismu, které je v Horšovském Týně spojeno s vládou dvou Ferdinandů. Jejich éra trvala bezmála sto let. Zatímco na jejím počátku a konci byly události převratné – francouzská revoluce spolu s napoleonskými válkami a revoluční rok 1848, uprostřed jejich vlády převládalo období zdánlivého, pro někoho až trochu mrtvolného klidu a míru v letech metternichovského absolutismu.
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Klasicismus
- Zobrazení: 4838
- Josef Johann von Littrow (1781 - 1840)
- Per aspera ad astra - Akademický senát zasedá
- Horšovský Týn secesní
- Karel Johann Trauttmansdorff (1845 - 1921)
- Král Edward VII. (1841 - 1910)
- Král na lovu - Jak jsem posloužil anglickému králi
- Horšovský Týn meziválečný
- Wilma Abeles - Iggers (narozena roku 1921)
- Konec starých časů (zápis v deníku 16. září 1938)
- Horšovský Týn totalitní