Josef Johann von Littrow se narodil 13. března 1781 v Horšovském Týně. Jeho předkové pocházeli z Livonska v Pobaltí, odkud se v 17. století přestěhovali k 
příbuzným do Horšovského Týna. Otec Anton Littrow byl kupcem. Do školy začal mladý Littrow chodit v Horšovském Týně. V roce 1799 začal studovat na Karlově univerzitě práva a teologii. Po roce vydával se svými spolužáky časopis Propylaje (Die Propyläen ). V roce 1803 však studium přerušil a už nedokončil. Nastoupil jako domácí učitel do Slezska k hraběti Renardovi. S ním odešel do Vídně. Začal studovat matematiku a astronomii. Přestože byl samouk, dosáhl takových znalostí, že mohl být v listopadu roku 1807 jmenován profesorem astronomie na Jagellonské univerzitě v Krakově. Tak započala jeho vědecká a pedagogická činnost. Začátkem roku 1810 odjel do ruské Kazaně, kde založil hvězdárnu a stal se jejím prvním ředitelem. Stejnou funkci potom vykonával v uherském Budíně, kam nastoupil v roce 1816. Konečně v roce 1819 byl jmenován profesorem astronomie na Vídeňské univerzitě a převzal řízení univerzitní hvězdárny. Zcela reorganizoval její provoz, dal postavit novou hvězdárenskou věž a vybavil ji novými vědeckými přístroji. Na tomto poli úzce spolupracoval s mechanikem a optikem Simonem Plöslem. Spolu sestrojili dialytický dalekohled. Littrow byl výraznou autoritou jako vědec a pedagog. Vydal řadu odborných publikací, např. Theoretische und praktische Astronomie (1821), Über Sterngruppen und Nebelmassen des Himmels (1835), Atlas des gestirnten Himmels (Stuttgart 1838). Byl také výborným popularizátorem vědy. Psal populárně vědecké stati do časopisu Wiener Zeitschrift für Kunst und Literatur. Mnoha vydání se dočkala jeho práce, určená pro širokou veřejnost Die Wunder des Himmels (1834). V roce 1836 byl rakouským císařem Františkem I. povýšen do šlechtického stavu. Littrow byl ženatý s dcerou Franze Ulricha von Ulrichstahl. Měli spolu dvanáct dětí. Z nich se proslavil Karl Ludwig von Littrow, významný rakouský astronom. Druhý syn Heinrich von Littrow byl významným kartografem. Josef Johann von Littrow zemřel ve Vídni 30. listopadu 1840. Jeho jménem byl pojmenován kráter na Měsíci, který proslavili astronauti z kosmické lodi Apollo 17, kteří přesně na tomto místě na měsíčním povrchu přistáli.
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Klasicismus
- Zobrazení: 6475
Spectabiles, Honorabiles (Excelence, Eminence), Profesores et doctores, Cives academici, amici carisimi. Sešli jsme se dnes na slavnostním shromáždění celé akademické obce naší slavné Alma mater Universitatis Vindobona, abychom vzdali čest našemu milému kolegovi, amico carisimo Josephu Johannu von Littrow, který obdržel od Jeho Milosti císařské důstojenství užívati pro sebe a své syny titul šlechtický. Je to velké uznání pro celou naši akademickou obec, ale především ocenění zásluh našeho ctěného kolegy o rozvoj vědních oborů matematiky a astronomie, pro něž byl jmenován profesorem.
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Klasicismus
- Zobrazení: 4944
Od poloviny 19. století byl Horšovský Týn okresním městem. Po správní reformě z roku 1868 se stal sídlem politického okresu, ke kterému příslušely tři soudní okresy: Horšovský Týn, Poběžovice a Hostouň. Ve městě se nacházely soudní, správní, finanční a sociální instituce na okresní úrovni. Počet obyvatel přesáhl v devadesátých letech 19. století dva a půl tisíce. Na přelomu 19. a 20. století zažíval Horšovský Týn období rychlého hospodářského rozvoje. V roce 1900 bylo město konečně zapojeno do železniční sítě, když byla 5. srpna 1900 slavnostně otevřena lokální trať ze Staňkova do Poběžovic.
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Secese
- Zobrazení: 5516
Karel Johann Trauttmansdorff se narodil 5. září 1845 jako prvorozený syn knížete Ferdinanda Trauttmansdorffa a jeho 
manželky kněžny Marie Anny rozené Lichtensteinové. V roce 1859 se stal nástupcem svého zemřelého otce a zdědil velkostatky v Horšovském Týně, Jičíně a Oberwaltersdorfu v Dolním Rakousku. V šlechtické společnosti byl oblíben a měl pověst kavalíra od hlavy až k patě. Lovecká vášeň z něj udělala nejlepšího střelce v Rakousku-Uhersku. V roce 1869 se oženil s dvorní dámou rakousko- uherské císařovny Alžběty, marzkýzou Josefinou Pallavicini a měl s ní dva syny a tři dcery. Kníže Karel byl dědičným členem panské sněmovny, komořím, čestným rytířem řádu maltézského a získal řád Zlatého rouna. Kromě lovu, kterému se věnoval celý život, hrál rád karty, choval koně, kteří často vítězili na dostizích, sbíral známky a mince z celého světa. Spekuloval také na burze a utrpěl ztrátu jednoho milionu zlatých. Za tuto nešťastnou spekulaci byl v roce 1890 dán zemským soudcem pod kuratelu. Jeho kurátorem byl jmenován hrabě Ferdinand Trauttmansdorff, vrchní komoří a předseda panské sněmovny, který byl pověřen správou jeho majetku, odhadnutého na sedm milionů zlatých. Na sklonku svého života byl kníže Karel postižen arteriosklerózou. Přesto se 25. září 1920 vypravil na lov do srnčí obory u Podrážnice. Byl krásný podzimní den, nemocný kníže seděl v loveckém voze s vestavěnou židlí na ležení. Na oseté pole byla vyhnána srnčí zvěř. Kníže se rozhodl zastřelit srnce, ale byl tak zesláblý, že sám nemohl dostat pušku před oči a kněžna mu musela pomáhat. Zaměření cíle trvalo dlouho, srnčí zvěř již byla v běhu, když padl výstřel a kníže ke svému nepříjemnému překvapení spatřil, že místo srnce složil srnu. Tak nešťastně dopadl poslední lov nejlepšího střelce v Rakousku-Uhersku. Kníže zemřel 9. listopadu 1921 ve věku 76 let. Jeho pohřeb se konal 12. listopadu ve dvě hodiny odpoledne do rodinné hrobky u svaté Anny na Vršíčku. Církevní obřad a rozloučení se zesnulým vykonal horšovskotýnský arciděkan Leopold Klíma.
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Secese
- Zobrazení: 8173
Edward VII., král Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, král britských dominií v zámoří a indický císař, byl zajímavou osobností. Přestože vládl pouhých devět let, stal se státníkem, který výrazně ovlivnil nejen dějiny britského impéria, ale i celoevropské dějiny před 1.světovou válkou. Narodil se 9. listopadu 1841 jako druhé dítě a nejstarší syn královny Viktorie a prince Alberta, který pocházel z rodu Sachsen-Coburg-Gotha. Při křtu dostal jméno Albert Edward a po celý život mu jeho blízcí říkali „Bertie“.
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Secese
- Zobrazení: 5361
Tak už jsem konečně doma, v myslivně, u nás v Pecce. Však to bylo nějakého trantlování a trmácení. Všechno začalo v půli srpna, po žních. Jičínský ředitel panství si nás, všechny hajné a fořty, nechal zavolat do kanceláře na zámek. To nebylo jen tak. Copak si asi Jeho knížecí Jasnost na nás vymyslela.„Dobře poslouchejte,“ začal pan direktor. „Jeho knížecí Jasnost, Karel Johann z Trauttmansdorffu, pozval na začátek září na své panství do Bischofteinitz k velkému lovu samo Jeho královské Veličenstvo, anglického krále Edwarda VII. Potkali se s naším pánem v Mariánských Lázních, kam jezdí Jeho královské Veličenstvo každoročně na léčení. Náš pán doprovázel císaře, a jak se tak bavili o svých zálibách, kníže pozval anglického krále na lov do Horšovského Týna.
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Secese
- Zobrazení: 4787
Číst dál: Král na lovu - Jak jsem posloužil anglickému králi