Konec a výsledky 1. světové války přinesly pro značnou část obyvatel Horšovského Týna velké rozčarování. Rozpad Rakousko – uherské monarchie a vznik nového státního útvaru – Československé republiky - od základu převrátily 
dosavadní jistoty, v nichž doposud žili. Jen těžko se smiřovali se skutečností, že i když několik desítek horšovskotýnských mužů položilo životy za císaře pána, byli po skončení války občany státu, a to občany druhé kategorie, ve kterém se cítili jako cizinci, že hlavou státu není stařičký mocnář, ale nějaký český profesor, o kterém v životě neslyšeli, že kníže pán je obyčejným panem Trauttmansdorffem, že je konec s okázalými slavnostmi na zámku, jaké se konaly například při návštěvách anglického krále. Není tedy divu, že počáteční vztah týnských Němců k novému režimu byl spíše ostražitý, nebo dokonce nepřátelský. Navenek se projevil přihlášením se vedoucích představitelů města k myšlence odtržení pohraničních oblastí obývaných Němci od nově vzniklé Československé republiky a jejich přičlenění k Německu, případně Rakousku. Československá vláda, aby udržela integritu země, byla nucena zasáhnout v pohraničí silou. Do pohraničí napochodovaly vojenské jednotky posílené oddíly Sokolů, aby zajistily elementární pořádek. 6. prosince 1918 byl Horšovský Týn obsazen třemi stovkami českých vojáků, byly zajištěny hlavní správní budovy: budova okresního hejtmanství a okresního soudu, radnice, četnická stanice, poštovní úřad, železniční stanice a samozřejmě kasárna.
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Meziválečné období
- Zobrazení: 8606
Wilma Abeles – Iggers je státní občankou Spojených států amerických. Narodila se 23. března 1921 v Miřkově nedaleko 
Horšovského Týna. Je židovského původu. Její otec Karel Abeles byl významným zemědělským podnikatelem. V polovině dvacátých let se rodina přestěhovala do Horšovského Týna, kde Wilma navštěvovala německou obecnou školu. Dále studovala na českém gymnáziu v Domažlicích. Horšovský Týn považuje stále za své rodné město. V říjnu 1938 emigrovala se svou rodinou za dramatických okolností do Kanady, kde se Abelesovi usadili ve městě Hamilton, stát Ontario. Její otec zde znovu začal podnikat. Wilma Abeles studovala na univerzitě v Hamiltonu a posléze v Chicagu, kde promovala v roce 1952. V roce 1948 se provdala za Georga Iggerse, židovského emigranta z Mnichova. Spolu mají dvě děti. Od roku 1950 vyučovala spolu s manželem na univerzitě v Little Rock v Arkansasu, dále působila na univerzitě v Chicagu a od roku 1965 jako profesorka germanistiky na Cassius College v Buffalu. Specializuje se na německou a českou literaturu a na dějiny Židů v českých zemích. V posledních létech působila také na univerzitě v Göttingen V publikační činnosti se zaměřuje na význačné literární postavy z českých zemí z různého jazykového prostředí a na dějiny židovské komunity v českých zemích. Mezi její významné práce patří: Karl Kraus (1967), Die Juden in Böhmen und Mähren. Ein historisches Lesebuch (1986), Joseph Seligmann Kohn. Der jüdische Gil Blas (1993), Women of Prague. Ethnic Diversity and Social Change from the 18 th Century to the Present (1995). Spolu se svým manželem napsali autobiografickou práci Dvě stránky dějin. Zpráva z neklidných časů (2002). V červenci 2002 se stala čestnou občankou Horšovského Týna. V roce 2004 jí byla udělena cena Ministerstva zahraničí České republiky Gratias agit za zásluhy o dobré jméno České republiky v zahraničí.
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Meziválečné období
- Zobrazení: 7626
Sedím na kufru a je mi do breku. Čekám, až tatínek přistaví auto a my odsud odjedeme. Máme pragovku Pikolo a celý den jsme do ní skládali a zase vyndávali věci, které bychom si měli vzít s sebou. S maminkou jsme se naposledy doma v Týně pohádaly. Maminka balila teplé oblečení a cenné koberce. Já jsem si chtěla vzít vzít alba s fotografiemi a hlavně učení. Mám před maturitou a nechce se mi odjet. Proč vlastně máme odjet? Vždyť jsme nikomu nic neudělali? Proč nás najednou všichni tak nenávidí? Maminka sice mohla budit dojem dámy z vyšší společnosti, která se s každým nebaví, ale tatínek?
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Meziválečné období
- Zobrazení: 6855
Horšovský Týn byl od října 1938 součástí Sudetské župy a tím pádem součástí nacistického Německa. Správně byl Horšovský Týn sídlem 
tzv. venkovského okresu (Landkreis Bischofteinitz), který byl součástí tzv. vládního kraje Cheb, jehož správa sídlila v Karlových Varech. Z Bavorska byl do Horšovského Týna přeložen vedoucí úřadu – Landrat. Pravomoci landrátů však byly omezeny působností okresních vedoucích NSDAP, kteří například mohli jmenovat a sesazovat starosty jednotlivých měst a obcí. Takto byla zajišťována vedoucí úloha nacistické strany a vůdcovský princip až po nejnižší politickou rovinu. Většina institucí, které zajišťovaly státní správu pro okres Horšovský Týn, byla umístěna ve Stříbře. Byla zde vojenská správa, dále zemědělská správa, úřadovna Říšské pracovní služby a pobočka služebny gestapa. Proces upevňování moci NSDAP v Sudetech probíhal formou přetváření Sudetoněmecké strany (SdP). Formálně byla SdP zrušena a její členové mohli podat přihlášky do NSDAP. Téměř polovina z nich tak učinila. Sudetští Němci také masově vstupovali do jednotek SA. Ty byly budovány z příslušníků tělovýchovných a sportovních spolků, především z řad tzv. Turnerů Podobně sjednoceny - zglajchšaltovány byly i ostatní společenské organizace, z nichž vznikly Hitlerjugend, Svaz německých žen, Svaz německých dívek apod. Ostatní spolky, zvláště pokud byly spojeny s jinými politickými stranami, byly zrušeny a jejich majetek zabaven. Rozpuštěny byly všechny české spolky a nadace.
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Totalita
- Zobrazení: 11828
JUDr. Jan B. Sklenář se narodil v roce 1915. Do Horšovského Týna přišel v roce 1945. Jeho nevlastní otec František Sekmiler byl prvním poválečným nájemcem hotelu Šumava na náměstí. Jan Sklenář v té době studoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Vzhledem k tomu, že za války nacisté české vysoké školy uzavřeli, mohl začít studovat až ve třiceti letech. Během studia politicky působil v národně socialistické straně. To se mu stalo osudným po komunistickém puči v únoru 1948.
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Totalita
- Zobrazení: 10559
„Soudruhu vyšetřující, tak Vám ho vedu, toho zmetka reakčního. Potřebujeme ho na 48 hodin zavřít, než se uvolní místo na Borech. Vždyť víte, jak tam teď mají narváno.“ „Tak zaprvé, pane strážmistře. Já nejsem žádný Váš soudruh, když tak pan vyšetřující soudce. A za druhé, než mám dát souhlas k uvalení vyšetřovací vazby, potřebuji řádný protokol s písemným zdůvodněním, proč má být dotyčný vzat do vyšetřovací vazby. Máte něco?“ „Kdo by se v týhle době babral s takovýma zbytečnostma. Je to reakcionář, kterej rozvrací naše lidově demokratické zřízení, a tak patří za mříže a basta!“ „Počkejte, ne tak zhurta. Povězte mi alespoň jeho nacionále a věcnou podstatu skutku, podle něhož mám případně rozhodnout o uvalení vazby.“ „Tak tedy JUC. Jan Sklenář… Co to znamená to juc? To jsem nikdy neslyšel.“ „JUC je latinská zkratka, která znamená : juris utriusque candidatus, je to studující práv, budoucí JUDr – juris utriusque doctor – doktor obojího práva.“ „To je nějaká blbost, obojího práva. Nám stačí jedno právo: právo silnějšího, právo ozbrojené pěsti dělnické třídy, která rozdrtí každého třídního nepřítele. A k tomu žádný doktory a kandidáty nepotřebujeme. Ty by nás jenom zdržovali.“ „Ale zatím stále platí institut vyšetřujícho soudce. A tím jsem tady já a já rozhodnu, zda půjde ten člověk do vazby, nebo ne. Co vlastně provedl?“ „Jan Sklenář je nevlastní syn nějakýho Sekmilera, co má v nájmu hotel Šumava. Je to buržoust a navíc je od konce války u národních socialistů, kde kuje pikle proti dělnické třídě a lidově demokratickému zřízení. Potřebuje zavřít, až zčerná.“ „To, že je někdo členem strany národně socialistické, vůbec neznamená, že se ten člověk dopustil trestného činu. Národní socialisté jsou pořád ještě stranou, která je součástí Národní fronty. Pokud nemáte žádné indicie o spáchání trestného činu, není důvod pro uvalení vyšetřující vazby.“ „Tak vy ho teda nedáte zavřít ?“ „Nemám nejmenší důvod.“ „Rozmyslete si to, pane soudče. Dobře si to rozmyslete. Jestli to nevíte, i na státním zastupitelství je akční výbor Národní fronty a ten s Váma může pěkně zatočit. A tyhle zbytečnosti, jako jsou vyšetřující soudci, stejně do roka zrušíme. A Vás pošleme do výroby.“ „Dobře tedy, ať je po Vašem. Vydám rozhodnutí o vyšetřovací vazbě v trvání 24 hodin. Ale pokud do zítra do rána nepřinesete písemné zdůvodnění o nutnosti vyšetřovací vazby, tak pana Sklenáře propustím.“ „Jak myslíte, my se teda zařídíme jinak. My když už nějakou rybu chytíme, tak ji hned tak nepustíme zpátky, to si pamatujte. A tohle není jen tak ledajaká ryba. Dobře mi ho hlídejte, my si ho zítra vyzvedneme. Tak čest, soudruhu, čest.“
- Základní údaje
- Napsal Jiřina Šmídová
- Kategorie: Totalita
- Zobrazení: 10270