Maxmilián z Trauttmansdorffu (1584 - 1650)

Maxmilián z Trauttmansdorffu byl zakladatelem rodu, který po Bílé hoře získal v Čechách rozsáhlé pozemkové vlastnictví a natrvalo se zapsal do dějin Horšovského Týna. Maxmilián byl původně evangelík, ale přešel do katolického tábora a svázal svůj osud s osudem štýrského arcivévody a budoucího císaře Ferdinanda II. V jeho službách osvědčil výjimečné diplomatické schopnosti. Pomohl Ferdinandovi v kritické době stavovského povstání uzavřít spojenectví s bavorským kurfiřtem Maxmiliánem, vůdčí osobností katolické ligy, které se stalo základem pro vítězství Habsburků nad povstalými stavy. Maxmilián z Trauttmansdorffu nadále plnil pro císaře složité diplomatické úkoly, za což si získal císařovu přízeň a uznání. Trauttmansdorff byl chladný počtář, který vždy uvažoval naprosto racionálně a jednal s rozmyslem Byl si vědom limitů svého mocenského vzestupu a ty ho vždy upozornily na to, aby byl v intencích zájmů císařů Ferdinanda II. a Ferdinanda III., kterým věrně sloužil. V roce 1623 byl povýšen do stavu říšských hrabat, v roce 1635 obdržel řád Zlatého rouna. Diplomatickou kariéru pak zakončil účastí na mírových jednáních ve Vestfálsku v postavení rovnajícímu se dnešní funkci ministra zahraničních věcí. Od roku 1645 koordinoval činnost císařských zástupců při jednání v Münsteru a Osnabrücku a jeho jméno najdeme na předním místě mezi podpisy signatářů mírové smlouvy z října 1648. Při značném pracovním zatížení dbal Maxmilián i na rozšíření svého majetku. V roce 1622 koupil velmi lacino od císaře konfiskované panství Horšovský Týn, a položil tak základy k rozsáhlé rodové doméně. Horšovský Týn vždy považoval za základ svého panství. Pro město znamenalo významné postavení jeho držitele velké výhody v době Třicetileté války, protože zdaleka tolik netrpělo průtahy vojsk a vojenskými kontribucemi jako jiná, zejména královská města. Dalším počinem Maxmiliána bylo založení kapucínského kláštera, které bylo spojeno s upevněním katolické víry ve městě. Maxmilián z Trauttmansdorffu zemřel v roce 1650 ve Vídni, kde byl také v rodinné hrobce pohřben.