Kryštof z Lobkovic (1549 - 1603)

Kryštof z Lobkovic pocházel z prvního manželství Jana mladšího z Lobkovic s Annou z Bibrštejna (zemřela roku 1554). Na svou dobu to byl neobyčejně  vzdělaný aristokrat. Nejprve studoval u pražských jezuitů v Klementinu, pak na italských univerzitách v Bologni a Perugii. V roce l570 jej císař Maxmilián II. zařadil do skupiny šlechticů, kteří doprovázeli arcivévodkyni Annu do Španělska. Na královském dvoře v Madridu pobýval devět let. Osvojil si kavalírské způsoby a zdokonalil své jazykové znalosti, které pak využíval ve službách Rudolfa II. jako prezident nad apelacemi a nejvyšší hofmistr. Vzhledem k jazykovým a komunikačním schopnostem jej císař často pověřoval diplomatickými úkoly. Kryštof z Lobkovic byl humanista, psal latinské verše a na tehdejší dobu hodně cestoval. Na paměť pouti do italského Loreta nechal k poctě svaté Panny roku 1584 postavit v horní části týnského zámeckého parku osmiboký gloriet – jednu z prvních loretánských kaplí v našich zemích. Do plnoletosti svého nevlastního bratra Viléma spravoval celý dědičný majetek a podle otcovy závěti zdědil Tachov, Pátek a Bílinu. S manželkou Janou z Lobkovic na Točníku měl syna Jana Kryštofa, jeho synem Janem Matyášem (zemřel r. 1630) tato tachovská větev Popelů z Lobkovic vymřela po meči. Pro velké zaneprázdnění a častý pobyt na cestách a v Praze nevěnoval patřičnou pozornost správě svých zděděných statků, velmi se zadlužil a byl donucen prodat rodinný reprezentační palác v Praze na Hradčanech (dnes Schwarzenberský). Kryštof z Lobkovic zůstal na rozdíl od bratra Viléma věrný katolické víře a byl pohřben na svém panství v Bílině, kde roku 1603 zemřel.