Mezi nenávratně zmizelé památky patří kaple Panny Marie Lurdské, která po několik desetiletí patřila k dominantám Horšovského Týna. Stávala jihozápadně od města na vrchu zvaném Šibeniční / Galgenberg / poblíž místa, kde bylo od nepaměti vykonáváno právo hrdelní, tedy v lokalitě v minulosti ne právě oblíbené.
Původně zde stávala malá dřevěná kaplička s jednoduchou zvonicí zasvěcená Panně Marii Svatohorské. Kaple byla postavena na náklady dvou zbožných sester Anny a Marie Kleinových na jejich pozemku jen pár kroků od polní cesty vedoucí z města k lazeckému statku. Místo se už koncem 19.století stalo oblíbeným cílem nedělních vycházek.
Vlastní historie kaple však začíná až rokem 1910. V létě tohoto roku se totiž místní mariánské sdružení pod vedením mladého kaplana Leopolda Klimy vydalo na zbožnou pouť do francouzských Lurd / Lourdes /. Pro tento účel si nechali zhotovit sochu lurdské Madonny a klečící Bernadetty, které pak byly posvěcené vodou ze zázračného pramenu před jeskyní, kde se podle tradice zjevila v roce 1858 venkovské dívce Bernadettě Soubirusové Panna Maria. Pod silnými dojmy, které způsobuje genius loci, se účastníci pouti při návratu domů rozhodli, že postaví k poctě lurdské Madonny důstojný svatostánek.
Ještě téhož roku byl založen organizační výbor, jehož předsedou se stal městský radní Eymer. Stavba se měla realizovat z příspěvků dobrovolných dárců. Zhotovením stavebního plánu byl pověřen plzeňský architekt Adolf Hrussa. Kaple, která svým vzhledem a rozměry připomínala spíše kostelík, byla navržena v novorománském slohu o rozměrech 13 x 6,5 m s patnáctimetrovou věží. Stála na místě dřevěné kapličky na Šibeničním vrchu na pozemcích darovaných sestrami Kleinovými a manželi Krausovými.
Výstavba kaple se stala prestižní záležitostí pro město a okolí a každý přispěl podle svých možností : kníže Karel Jan Trauttmansdorff věnoval veškeré stavební dřevo, baron Müller_Hornsten z Nahošic, vlastník cihelny v Blížejově, vypomohl cihlami a taškami, sedláci zapůjčili povozy a koně na dopravu materiálu, nájemce statku v Lazcích Josef Popper zajistil přísun vody. Vážené rodiny Eymerova a Angelisova a slečna Hronová nechaly zhotovit mozaiková okna, paní Stöhrová dala odlít zvon / zmizel někdy za 2.světové války / a kovářský mistr Wenzel Mahal z Kocourova vyrobil velký románský kříž na věž kostelíka. Sbírka přinesla přes 120.000 rakouských korun, což byla na tehdejší dobu nevídaná suma, která umožňovala pokrýt stavební náklady, ale i budoucí výdaje na provoz. Pro tuto příležitost byla zřízena nadace Panna Marie Lurdská, která v další době s vybranými penězi hospodařila.
V červnu byla za velké slávy kaple vysvěcena budějovickým biskupem Hůlkou a započala se nová poutní tradice. Dvakrát do roka přicházely na Šibeniční vrch dlouhé zástupy věřících - na pondělí svatodušní a v říjnu, kdy probíhaly děkovné bohoslužby za sklizenou úrodu. Slavné obřady se konaly ještě v únoru, v měsíci lurdského zjevení a dále o všech mariánských svátcích. Poslední velká pouť se uskutečnila v roce 1939, pak byly velké církevní akce úředně zakázány.
Po roce 1945, zvláště pak po odsunu německého obyvatelstva, nadační činnost zanikla, kostelík na Šibeničním vrchu osiřel a začal pozvolna chátrat. Když byla později v bezprostřední blízkosti zřízena vojenská střelnice, došlo v polovině šedesátých let k odstřelu už téměř úplně zdevastovaného objektu. V současné době se pokouší nově založené občanské sdružení pro výstavbu rozhledny v Horšovském Týně místo znovu oživit. Sdružení chce navázat na činnost dřívější nadace a prostřednictvím výstavby a provozu rozhledny přivést opět na toto zajímavé místo občany Horšovského Týna i zájemce z řad turistů.