Šibeniční vrch s nadmořskou výškou 459 m patří mezi významné dominanty krajiny kolem Horšovského Týna. Svůj název dostal podle místa, kde se vykonávalo hrdelní právo. Toto privilegium většinou patřilo významným královským městům. U poddanských měst si právo trestat na hrdle vyhrazovala pro sebe vrchnost. Skutečnost, že Horšovský Týn dostal mezi jinými i tuto významnou soudní pravomoc, svědčí o tom, jaký význam pražští biskupové a arcibiskupové svému městu přikládali. Jednou přiznané právo si pak město podrželo i pod světskou vrchností. Soudní moc vykonával městský soud složený z rychtáře a dvou nebo tří členů městské rady. Rozhodovat měli podle práva královského města Stříbra. Vedle šibenice mohlo město také zřizovat městskou šatlavu a možnost vyslýchat útrpným právem. Vězně v šatlavě měl na starosti městský biřic, kterému byl povinen každý uvězněný platit za den a noc strávenou v šatlavě 3 groše míšeňské a za pobyt ve věži 4 groše. Hrdelní rozsudky vydával městský soud jen zcela výjimečně.
Z nejstarších dějin města se uvádí pouze jediný zápis o vynesení a vykonání takového rozsudku. Dne 10.února 1411 byl vyslýchán útrpným právem a poté lámán kolem vězeň obviněný z toho, že 17.ledna téhož roku otrávil v Brně na Špilberku moravského markraběte a čerstvě zvoleného římského krále Jošta. Jeho spolupachatel byl podobně vyslýchán v Českém Brodě. V poměrně klidném16.století nebyla šibenice v Horšovském Týně zapotřebí. Situace se změnila v průběhu Třicetileté války. Hrůzy války a všeobecné zhrubnutí mravů, které válka přinesla, vedly k výraznému nárůstu zločinnosti. Proto dala městská rada svým výnosem ze 4.června 1631 šibenici obnovit. Nebylo to zadarmo. Zedníkům obec zaplatila 4 kopy míšenských grošů, nádeníkům 38 grošů a kováři za ukování řetězu 50 grošů. O přesném umístění šibenice kolují dvě verze na základě toho, že Šibeniční vrch má dva vrcholy. První verze umisťuje šibenici na vzdálenější vrchol, kde později stála kaple Panny Marie Lurdské a kde dnes stojí rozhledna. Pravděpodobnější se zdá být druhá verze o šibenici na tomto místě - prvním vrcholu, odkud je velmi dobře vidět na radnici. Z jejích oken měl být mávnutím praporu vydán signál k vykonání popravy. Vlastního kata město nemělo, půjčovalo si ho až z Klatov. Z roku 1631 se zachoval ceník služeb mistra popravčího : za mučení 2 kopy a 20 grošů míšeňských, za oběšení nebo stětí12 kop grošů, za čtvrcení 18 kop grošů, stejně tak za vpletení do kola a trhání kleštěmi. Aby kat mohl řádně vykonávat své řemeslo, byly v roce 1636 zakoupeny nové palečnice.Jako první byl oběšen zločinec Petr Kštolt. O poslední popravě ve městě se Kniha pamětihodností města nezmiňuje. Po reformách státní správy po roce 1848 přešla soudní pravomoc do rukou státu. Horšovský Týn se stal nejen politickým, ale i soudním okresem. Nová správní budova na náměstí se stala sídlem okresního hejtmanství a zároveň i sídlem okresního soudu, k němuž patřila i vazební věznice.