Na tomto místě stávala jedna z dominant okolí Horšovského Týna, kaple panny Marie Lourdské. Původně zde stávala malá dřevěná kaplička s jednoduchou zvonicí zasvěcená Panně Marii Svatohorské. Kaple byla postavena na náklady dvou zbožných sester Anny a Marie Kleinových na jejich pozemku jen pár kroků od polní cesty vedoucí z města k lazeckému statku. Místo se už koncem 19. století stalo oblíbeným cílem nedělních vycházek. Vlastní historie kaple však začíná až rokem 1910. V létě tohoto roku se totiž místní mariánské sdružení pod vedením mladého kaplana Leopolda Klimy vydalo na zbožnou pouť do francouzských Lurd Pro tento účel si nechali zhotovit sochu lurdské Madonny a klečící Bernadetty, které pak byly posvěcené vodou ze zázračného pramenu před jeskyní, kde se podle tradice zjevila v roce 1858 venkovské dívce Bernadettě Soubirusové Panna Maria.
Pod silnými dojmy, které způsobuje genius loci, se účastníci pouti při návratu domů rozhodli, že postaví k poctě lurdské Madonny důstojný svatostánek. Ještě téhož roku byl založen organizační výbor, jehož předsedou se stal městský radní Eymer. Stavba se měla realizovat z příspěvků dobrovolných dárců. Zhotovením stavebního plánu byl pověřen plzeňský architekt Adolf Hrussa. Kaple, která svým vzhledem a rozměry připomínala spíše kostelík, byla navržena v novorománském slohu o rozměrech 13 x 6,5 m s patnáctimetrovou věží. Výstavba kaple se stala prestižní záležitostí pro město a okolí a každý přispěl podle svých možností Sbírka přinesla přes 120.000 rakouských korun, která umožňovala pokrýt stavební náklady, ale i budoucí výdaje na provoz. Pro tuto příležitost byla zřízena nadace Panna Marie Lurdská, která v další době s vybranými penězi hospodařila. V červnu 1912 byla kaple vysvěcena a započala se nová poutní tradice. Dvakrát do roka přicházely na Šibeniční vrch dlouhé zástupy věřících - na pondělí svatodušní a v říjnu, kdy probíhaly děkovné bohoslužby za sklizenou úrodu. Slavné obřady se konaly ještě v únoru, v měsíci lurdského zjevení a dále o všech mariánských svátcích. Poslední velká pouť se uskutečnila v roce 1939. Po roce 1945, zvláště pak po odsunu německého obyvatelstva, nadační činnost zanikla, kostelík na Šibeničním vrchu osiřel a začal pozvolna chátrat. Když byla později v bezprostřední blízkosti zřízena vojenská střelnice, došlo v polovině šedesátých let k odstřelu už téměř úplně zdevastovaného objektu.