Nejjasnějšímu pánu, p. Arnoštu, arcibiskupu Pražskému, nejvyššímu administrátorovi Svaté církve, svému pánu milostivému posílá prosbu poníženou s vroucím přáním svého srdce, aby mu hojně přibývalo zdaru, míru a lásky a po správě nynějšího života, aby mu byl darován život věčný ve slávě. Vaše Milosti, píši Vám přibyv do Týna Horšovského, abych ve jménu Pána našeho Ježíše Krista šířil zde na panství Vaší Milosti slovo Boží. Poníženě děkuji Vaší Milosti, že mně, nehodnému a hříšnému sluhovi, bylo umožněno skrze Vaši Milost odebrati se na zboží Vaše na Váš hrad Týn a zde se připravovati na činnost kazatelskou.
Vím, že Vaše Milost nebyla mému rozhodnutí nakloněna a že mě od něho zrazovala. Stejně tak Jeho Milost císař Římský a nejjasnější pán p. Karel, jemuž jsem byl povinován svými skromnými službami, mne prostřednictvím pana Nejvyššího kancléře od mého rozhodntí zrazoval. Nechť se na mě Vaše Milosti nehněvají, ale já s pomocí Boží jsem přesvědčen, že šířiti mezi lidmi slovo Boží a pomáhati bližním svým na základě Svatých evangelií je moje skromné poslání. Uslyšev v chrámu Páně slovo Boží, tak jak je bratr Konrád řečený Waldhauser vykládal, byl jsem, já nehodný, osloven Duchem svatým. Když jsem zaslechl Kristovu výzvu: „Neodřekne-li se kdo všeho, co má, nemůže být mým učedníkem,“ rozhodl jsem se raději odejíti z hradu a nositi potupu Ježíše ukřižovaného a býti posledním v domě Božím, než se zdržovati v příbytcích hříšníků a míti bohatství a slávu dcery faraonovy. Veškerá sláva světská a světské pocty, jimž jsem až dosud v životě svém podléhal, jsou jen šalba a mámení Antikristovo. Uváživ to, řekl jsem duchu, jenž ve mně mluvil: „Kdo jest Antikrist?“ A odpověděl: „Antikristové jsou mnozí, a kdo zrazuje a zapírá Krista, je Antikrist.“ „A čím jej zapírají?“ „Když mlčí a neodvažují se ho a jeho pravdu před lidmi vyznávat, kdož pravdu a spravedlnost Boží v zajetí drží. I zeptal jsem se: „Jak poznám Antikrista?“ „Podle toho suď, kdo je Antikrist, o němž pravil Jan ve své první kanonické epištole, že přijde a je nyní již ve světě. Zda nevidíš jeho vojsko, totiž roty a jiné tyrany a utiskovatele chudých? Ti jsou tak utiskováni, že bývají nuceni výživu hledat s nohými hříchy lichvy, zlých obchodů, lží a křivých přísah.“ Takto rozhodnut, přišel jsem do Týna Horšovského, bych se připravil na šíření slova Božího. Jsem neskonale zavázán Vaší Milosti za dobrodiní, jež mi poskytla. Pan purkrabí mě ubytoval skromně a čistě v komnatě ve farním domě, kde mám klid na rozjímání. Město se od poslední návštěvy Vaší Milosti notně změnilo. Kostel městský zasvěcený Petru a Pavlovi, Svatým apoštolům, je s pomocí Boží zaklenut a přikryt šindelovou střechou. U velkého chrámu na pravém břehu řeky zasvěcenému sv. Apolináři je sklenut presbytář. Kostel bude po svém dokončení oslavou našeho Pána Ježíše Krista. Velký rynek před hradem je z větší části obestavěn domy měšťanů, veskrze dřevěnými. Lid zde je převážně nemajetný, ale zbožný. Měšťané si mě sic dobírají pro mou moravskou mluvu, však v jádru jsou dobrého srdce. Vaše Milosti, nejjasnější pane můj. Nevím zda se dopouštím velké opovážlivosti, ale doufám ve Vaši vzácnou laskavost a žádám Vás, bych směl kázat a šířit slovo Boží v městském kostele na rynku. Jsem připraven kázat prostému lidu jazykem českým, aby lépe porozuměl slovu Božímu. Dá-li Bůh a budu se moci vrátit do Prahy, chci přesvědčit Vaši Milost o čistotě svých slov a myšlenek. Zůstávám v pokoře poníženým služebníkem Vaší Milosti. Psáno vlastní rukou na den sv.Jiljí, léta narození Pána našeho Ježíše Krista třináctistého šedesátého třetího. Já, Jan Milíč, ponížený prosebník Vaší Milosti ve jménu Pána Ježíše Krista.
