Horšovský Týn

.... informace co vás zajímají.

mlynHoršovskotýnsko bylo odjakživa krajem s vyspělým zemědělstvím a s ním spojenou zpracovatelskou výrobou. Nedílnou součástí tohoto výrobního odvětví byly mlýny. Ještě na začátku 20. století bylo v okolí Horšovského Týna v provozu více než 60 mlýnů. Zakládali je od 16. do 18. století převážně majitelé panství - v povodí Radbuzy Trauttmansdorffové a Kotzové z Dobrše. Výjimkou byly některé obecní mlýny, např. v Horšovském Týně nebo v Bělé nad Radbuzou. Nejstarším historicky doloženým mlýnem byl Panský mlýn u Horšovského Týna založený v roce 1586. Jako pohon sloužila vodní energie, proto naprostá většina z nich ležela při vodních tocích, především v údolí Radbuzy. Voda do nich byla přiváděna důmyslně vybudovanými náhony, někdy i několik kilometrů dlouhými, např. k mlýnu mezi Štítary a Svržnem. Do začátku minulého století se síla vody využívala pro pohon vodního kola a převáděla se na mlýnské kameny. Standardní průměr vodních kol činil 4 - 5 m. Největším vodním kolem o průměru 7,5 m a s více než 2 metry šířky bylo na Horšovskotýnsku kolo v Újezdu sv. Kříže.

Trvanlivost vodních kol činila kolem 25 let, pak se musela vyměňovat. Vedle výroby mouky patřil k vybavení mlýnů lis na lněný nebo později řepkový olej, který se využíval k výrobě kolomazi. S nástupem technického pokroku na začátku 20. století a zejména po 1. světové válce souvisela i zásadní změna v technologii. Vodní kola nahradily vodní turbíny, které vedle pohonu mlecích zařízení umožňovaly i výrobu elektrické energie, jak tomu bylo např. v Panském mlýně u Horšovského Týna, který zásoboval elektrickou energií celé město. Namísto mletí za pomoci mlýnských kamenů nastupují tzv. válcové mlýny s ocelovým válcovacím mlecím vybavením. Těmito změnami končí idyla klapajících mlýnů, ale k udržení konkurenceschopnosti byly tyto změny nezbytné. Technologické změny si vyžádaly rozsáhlé investice, na něž jednotliví mlynáři mohli jen těžko dosáhnout. Proto roku 1919 založili na území okresu Horšovský Týn svépomocné mlynářské družstvo. Jeho členové se pak snáze dostávali k potřebným úvěrům na nové zařízení. Mlynářský stav byl odjakživa vysoce vážený a jeho členové vždy patřili k elitě tehdejší společnosti. Mlynářská živnost se dědila z pokolení na pokolení a sňatkovou politikou pak získalo rozhodující pozice v tomto odvětví pouze několik rodin - na Horšovskotýnsku např. rodina Pawliků.