Horšovský Týn

.... informace co vás zajímají.

holubSelský dvůr musel splňovat několik základních funkcí. V prvé řadě to byla funkce obytná - uspokojoval nároky na bydlení pro svého majitele a jeho rodinu. Ta bývala většinou třígenerační: rodiče a jejich děti a prarodiče. Velcí sedláci na svém statku ubytovávali i svou čeleď. Další funkce byla hospodářská - selský dvůr tvořil zázemí pro hospodářskou činnost, kterou vykonávali sedlák se svou rodinou a čeledí. V neposlední řadě plnil výstavný dvůr i funkci reprezentativní - měl ukazovat zámožnost a společenské postavení svého majitele. Různým společenským funkcím odpovídalo uspořádání jednotlivých stavení a také vnitřní dispozice budov. Na Horšovskotýnsku se stejně jako po celém česko-německém pomezí prosadil typ tzv. franckého dvorce, jehož základní uspořádání si s sebou přinesli již němečtí kolonisté, kteří od 13. století osidlovali tyto oblasti. Základními stavebními prvky byly obytné stavení a hospodářské budovy - chlévy a stodoly. Stavební parcela měla tvar čtverce či obdélníka, jehož jednu boční stranu tvořilo obytné stavení, na Horšovskotýnsku většinou prodloužené o chlév. Průčelí obytného stavení bylo obráceno směrem k návsi nebo k průjezdní komunikaci. Obytné místnosti byly zpravidla řazeny takto: v průčelí světnice, pak následovala vstupní síň s chlebovou pecí, kuchyně a komora. Za ní byly chlévy s vlastní vstupem ze dvora. Druhou boční rovnoběžnou stranu tvořily buď další chlévy, nebo menší stavení pro prarodiče, tzv. výměnek.

Obě čelní budovy pak bývaly spojeny velkými dvoukřídlými vstupními vraty. Parcelu pak uzavírala stodola stavěná kolmo na obytné stavení, za níž usedlost končila - tzv. humna. Většinu selských dvorů na Horšovskotýnsku známe v podobě, kterou jim vtiskly přestavby na konci 19. a počátkem 20. století. Bylo to období hospodářské prosperity a stavebního boomu. Selský stav tehdy získal značnou prestiž. Důkazem je vytváření svépomocných hospodářských družstev, které pomáhaly svým členům v investiční činnosti a samy významně investovaly. Družstevní lihovar a sýpka u nádraží v Horšovském Týně jsou toho důkazem. Vzrůstající prestiž velkých sedláků se pak projevovala i ve výstavnosti jejich domů. Většinou se jednalo o domy stavěné s polopatrem, posléze i domy patrové. Reprezentační charakter představovalo především bohatě zdobené a tvarované průčelí obytného domu, obráceného do návsi nebo ulice. Inspiraci nacházeli stavebníci ve výstavných měšťanských domech v Horšovském Týně. Fenomén vesnického baroka se Horšovskotýnsku překvapivě vyhnul. Přebíraly se spíše ornamentální prvky historizujících slohů - zejména neorenesanční a neoklasické stavební prvky. Typické vazby tvarů známých z klasicismu se uvolňovaly a rozkládaly a z kladí, arkád či pilastrů se vytvářely svébytné skupiny, které neměly v trojúhelníkovitém štítu jinou funkci, než zdobnou. Kruhové nebo půlkruhové průduchy, empírová "termální" okna, ploché pilastry novorenesančně kanelované pokrývaly celé plochy štítu a průčelí. Tyto fasády se zachovaly na některých domech v řadě vesnic v okolí Horšovského Týna - Borovice, Věvrov, Svinná, Ostromeč, Velký Malahov, Buková, Mezholezy, Tasnovice, Březí a Bozdíš.U zděných stodol bylo typickým zdobným stavebním prvkem sestavení větracích otvorů do různých geometrických tvarů, např. kříže.